26.03.2007 - MARKÉTA ČEKANOVÁ - str. 04

Bimba překvapuje i po smrti

Mnohá díla na výstavě prací malíře Bohumila Bimby Konečného viděla jeho manželka poprvé

Plzeň - Osud „zapomenutého malíře“ Bohumila Konečného přibližuje výstava, kterou můžete navštívit v Západočeském muzeu v Plzni. Průřez rozsáhlou tvorbou představuje plzeňského rodáka jako mimořádně nadaného kreslíře, který se živil kresbami pro humoristické časopisy, reklamou pro Baťu, ilustrováním klukovských knížek, budovatelskými plakáty nebo malbou obrazů. Jeho záběr sahal od koní, indiánů a drsných mužů až ke vnadným sexbombám. V závěru života byl nucen přidat ještě ilustrace dopravních nehod.
„Když mezi tím vším procházím, zjišťuji, že toho hrozně moc o manželovi nevím. Neznám spoustu věcí, které dělal, ačkoli ho znám od svých šestnácti let, jemu bylo tehdy dvaadvacet,“ říká se slzami v očích Eva Konečná. Rozhlíží se po kresbách, které její muž dělal ještě v dobách svých středoškolských studií. „Tohle je z doby, kdy jsme spolu chodili a pak už jsme byli i manželé. Jenže tehdy byly takové bytové podmínky, že jsme leckdy nemohli bydlet spolu. A když už konečně měl v Praze pracovnu, byla jsem já zase zaměstnaná natolik, že jsem taky nevěděla, co všechno dělá,“ vysvětluje Eva Konečná.
„Tohle jsou jedny z prvních věcí, s nimiž jsem se seznámila. Na některých jsem i zobrazená,“ zastavuje se sympatická žena u vitrín s obálkami starých časopisů. Stroj času ji tak vrací do dob středoškolských studií, kdy ohromovala spolužačky nejen svou známostí s malířem, ale především tím, že se její tvář objevovala na obálkách oblíbených titulů. „Já jim zase záviděla, že je jejich mládenci doprovázeli ke škole nebo tam na ně čekali. To můj muž ani jednou,“ směje se.
Po boku Bohumila Bimby Konečného prožila jeho manželka dobré i zlé. Poznali se za války, kdy jejich rodiny prchly z města do bezpečí venkova. „Rodiče z toho byli tehdy nešťastní - on byl nedostudovaný, protože vysoké školy byly zavřené, já jsem byla sextánka. Když jsem odmaturovala, byla jsem totálně nasazena,“ vzpomíná.
Eva Konečná stála při svém muži, když socialistická kultura zavrhla jeho styl i témata práce a on se musel živit tehdejší „komercí“. Připomíná, že s ním prožila i nejhorší období, poznamenané podrazem a krádežemi Petra Sadeckého. „Když ho okradli, nedokázal po několik měsíců ani malovat, ani o ničem jiném mluvit,“ poznamenává Eva Konečná o období, které by ze svého života nejraději vymazala.
Radši se tedy rychle ohlédne za něčím hezkým: „Krásné byly naše úplné začátky. A pak důchod v Kožlanech. To jsem měla pocit, že jsme konečně dospěli do nějakého relativního klidu. Hlídali jsme dceři tři děti, vnuka brával muž s sebou, když jezdil studovat auta, která kreslil do ilustrací k dopravním nehodám. Ale nadání po něm zdědila jen mladší vnučka - dokud ovšem žil, nemalovala. Začala s tím až po jeho smrti,“ pokyvuje hlavou. A nakonec dodá: „Neměli jsme život jednoduchý. Ale myslím si, že je to lepší, než když to mají lidé příliš snadné.“

Foto popis| VZPOMÍNKY OŽILY. Eva Konečná navštívila v Západočeském muzeu v Plzni výstavu prací svého manžela Bohumila Bimby Konečného. Ten se živil mimo jiné kresbami pro humoristické časopisy. Veřejnost zná i jeho plakáty či ilustrace knížek, určených hlavně chlapcům.
Foto autor| FOTO: FOTOSVĚT

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj